Fotbal je pro Turky druhým náboženstvím, tvrdí Tomáš Beníšek po Erasmu

Pamukkale jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst Turecka, foto: archiv Tomáše Beníška

Pamukkale jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst Turecka, foto: archiv Tomáše Beníška

Turecko je asi poslední země, která by se vám vybavila v souvislosti s programem Erasmus. Student Technické univerzity v Liberci Tomáš Beníšek si ho přesto vybral a strávil tu čtyři a půl měsíce studiem a cestováním. Jeho základnou bylo město Adana na jihu Turecka a v něm Cukurova University, která je i tamní nejvýznamnější stavbou.

Jak tě napadlo jet na Erasmus do Turecka?

O Erasmu jsem přemýšlel delší dobu. Dle mého názoru je to super příležitost něco zažít, někam se podívat, potkat a poznat spoustu nových lidí a věcí. A proč zrovna Turecko? Lákala mě ta odlišnost a rozličnost od ostatních evropských destinací, chtěl jsem zažít dobrodružství. Také jsem měl na Turecko hodně pozitivní reference od mých předchůdců, kteří už tam Erasmus absolvovali. A v neposlední řadě jsem si chtěl během zimy trochu prohřát kosti.

Jak moc je život v Turecku odlišný od toho našeho?

Každodenní život je velmi odlišný. Člověk tam musí strávit delší čas, aby zjistil, jak tam místní lidé opravdu žijí. Překvapením pro mě byla jejich velká pohostinnost a také otevřenost vůči jiným kulturám. Na druhou stranu se dá říct, že lidé se řídí tím známým heslem „no stress“, takže nikam nespěchají a na všechno mají dost času. Někdy bohužel až příliš, takže když potřebujete něco zařídit, je potřeba se obrnit trpělivostí.

Jak bys popsal Turky? Je něco, co tě na nich překvapilo?

Turci jsou velmi milí a přátelští lidé. Působili na mě velmi otevřeně, snaží se vám pomoct a porozumět. Řekl bych, že rádi navazují kontakt s cizinci a chtějí se dozvědět něco o jejich kultuře. Taky jsou velmi hrdí na svou vlast a můžu říct, že i celkem pracovití. Jak už jsem zmiňoval, překvapila mě mile jejich pohostinnost. I když jste pro ně úplně cizí člověk, není problém, aby vás pozvali domů na večeři nebo alespoň na čaj nebo kávu. Jako cizinci jste pro Turky zajímaví a snaží se před vámi předvést. Také mají výbornou znalost o českých fotbalistech! Fotbal je pro ně do jisté míry náboženstvím.

Mešita Hagia Sofia v Istanbulu, foto: archiv Tomáše Beníška

Mešita Hagia Sofia v Istanbulu, foto: archiv Tomáše Beníška

Je tam výuka hodně jiná? Ovlivňuje ji náboženství?

Výuka se od té naší příliš neliší. Jediný rozdíl oproti výuce na mé univerzitě byl ten, že vyučovací bloky trvaly tři hodiny oproti našim devadesáti minutám. Jinak výuka probíhá standardně, jako jsme zvyklí u nás. V průběhu semestru se psal průběžný test a na konci závěrečný. Náboženství studium nijak neovlivňuje, alespoň já jsem se s tím nesetkal.

Měl jsi pocit, že tě náboženství v běžném životě v něčem omezuje?

Vůbec. Turci jsou sice silně věřící národ a mešitu najdete na každém rohu, nicméně si nemyslím, že by mě jejich víra nějak ovlivňovala či dokonce omezovala v mém běžném životě. Turci respektují, že pocházíte z jiné země a máte svojí kulturu. Naopak se k vám snaží najít cestu a dozvědět se něco o vás, vaší kultuře a zemi. Každému se také určitě vybaví turecké ženy, zahalené od hlavy až k patě.  I s tím jsem se setkal a pár takových jsem viděl.  Symbolizuje to, že se jedná o počestnou ženu. Zahalování už ale není povinné a většina žen to nedělá.

Zažil jsi nějaký kulturní šok?

Neřekl bych, že jsem zažil přímo kulturní šok, ale asi jako každý člověk v cizí zemi jsem si chvíli zvykal. Jak tam vše funguje, jak se lidé chovají a co dělají. Například místní doprava je zážitek! Ve městě se v dopravní špičce řítíte stovkou, okolní auta míjíte o pár čísel, motorky řídí desetileté děti bez helmy. Později zjistíte, že tohle je tam běžné. Na tržnicích s ovocem a zeleninou se o vás prodejci přetahují, nabízejí vám víc zboží nebo nižší cenu. Pokud umíte trochu smlouvat, dostanete to, co chcete, skoro zadarmo.

Jsou nějaké zvyky, které tě zaujaly a které jsi třeba přebral?

Turci podobně jako v Anglii velmi rádi pijí čaj. Přestávku na čaj si i během pracovní doby udělají klidně několikrát za den.  Dalším zvykem je také to, že do mešity se zásadně nechodí v botách, všude jsou totiž koberce. Taky vás dovnitř nepustí v kraťasech a s odhalenými rameny. Pokud jste takto oblečení, u vstupu vám v lepším případě dají šátek nebo vás tam nepustí vůbec. Turci celkově i během léta, kdy je víc než čtyřicet stupňů, nenosí kraťasy, vždycky mají dlouhé kalhoty. Velmi populární jsou hlavně kalhoty s širokým rozkrokem zvané šalvar. Hodně populární je tu také shisha neboli vodní dýmka. V každé restauraci nebo kavárně také můžete vidět Turky hrající stolní hru jménem Tavla (anglicky backgammon). Tuto hru jsem si oblíbil tak, že jsem si ji dokonce koupil domů.

Během svého pobytu jsi zažil i několik svátků. Jaký v tobě zanechaly dojem?

Zažil jsem turecký svátek Bayram přezdívaný také jako svátek cukru. Je to třídenní svátek, kdy lidé mají dovolenou a děti nechodí do školy. Rodiny se navštěvují, chodí na sváteční modlitby do mešity a připravují se typické sladkosti. Dalším významným tureckým svátkem je den úmrtí Atatürka. Ten je zakladatelem a první prezidentem Turecka a pro místní symbol národa. Během tohoto dne je veškerá doprava zdarma, na každém rohu najdete tureckou vlajku a lidé pokládají věnce k jeho sochám. Byl jsem v Adaně také během Vánoc. Turci je neslaví a neznají je, takže i na Štědrý den probíhala ve škole normálně výuka. Já jsem se ale o Vánoce připravit nenechal a spolu s dalšími Erasmáky jsme si udělali vlastní. I přesto, že jsme měli stromeček, dárky a cukroví, tak to bylo trochu zvláštní, když venku bylo 25 stupňů a chodil jsem v kraťasech. Silvestr a potažmo Nový rok už v Turecku slaví, přesto bych řekl, že u nás tyto svátky celkově znamenají mnohem více.

Tomáš navštívil také historický Efes, foto: archiv Tomáše Beníška

Tomáš navštívil také historický Efes, foto: archiv Tomáše Beníška

Jak ti chutná turecké jídlo?

Turecké jídlo mám celkem rád. Turci nešetří kořením, mají rádi chilli a většina jejich jídel má tak výraznou chuť. Samozřejmě jsem musel ochutnat pravý turecký kebab a ten je vynikající. Kebab si můžete dát na několik způsobů. Velmi dobrou a chutnou mají v Turecku také rýži a bulgur. Velmi tradičním jídlem je určitě také pide, které se podobá pizze. Co mi v Turecku určitě chybělo ze všeho nejvíc, byl náš český chleba. Turci mají svůj ekmek, ale to je spíše bageta než chléb.  Vynikající jsou také dezerty, za zmínku určitě stojí baklava. K pití je pak tradiční ayran, což připomíná slaný jogurtový nápoj. Typickým znakem pro tureckou kuchyni je také to, že nenajdete na talíři žádné vepřové maso.

Kde všude jsi cestoval a co se ti nejvíc líbilo?

Procestoval jsem toho opravdu hodně. Ani jsem sám netušil, kolik krásných míst se v Turecku nachází a kolik je toho k vidění. Turecko je pro většinu z nás spíš destinace pro dovolenou, ale každý, kdo rád cestuje, si přijde na své. Najdete tu nejen moře, ale taky hory, historická místa a stavby. Samozřejmě jsem navštívil Istanbul a to rovnou dvakrát. Najdete tu spoustu památek, chrám Hagia Sofia, Blue Mosque nebo taky obrovský bazar, kde nakoupíte úplně všechno. Když už jsem byl v Istanbulu, nemohl jsem si nechat ujít návštěvu fotbalového a basketbalového zápasu. Tyto dva sporty jsou pro Turky vším, na stadionu dokážou vytvořit opravdu vynikající atmosféru.

Místo, které se mi líbilo ze všeho nejvíce, bylo Pamukkale. Je to jedna z největších turistických atrakcí a místo tektonického zlomu, kde na povrch vytékají minerální prameny. Procházíte se bosí jezírky s horkými prameny, fakt pecka. Z dálky to připomíná lyžařskou sjezdovku, žádný sníh tam ale nenajdete. Další destinace, kterou bych rád zmínil je Kappadokie. Nádherná krajina, lehce připomínající Grand Canyon. Navštívil jsem také třeba Efes, Izmir, Termessos, Kizkalesi nebo i českými turisty vyhledávanou Antalyi.

Je ještě nějaká část Turecka, kde jsi nebyl a hodně tě láká?

Lákalo by mě se podívat do města Sanliurfa. Je to rodiště praotce Abraháma a město má takovou arabskou náladu, která ho činí trochu odlišným od ostatních měst. V okolí najdete také místa s původní architekturou.  Nebyl jsem ani v Ankaře. Je to sice hlavní město Turecka, ale není příliš zajímavé a moc k vidění tam nenajdete. Takže mě vlastně ani moc nemrzí, že jsem se tam nepodíval.

Výhled z kolejí v Adaně, foto: archiv Tomáše Beníška

Výhled z kolejí v Adaně, foto: archiv Tomáše Beníška

Cestoval jsi autem nebo spíš místní dopravou?

V Adaně jsem používal místní dopravu, z kampusu to do města bylo pěšky celkem daleko. Autobusů tam jezdí všude hrozně moc. Můžete využít také dolmuše, což je takové sdílené taxi. Je o dost levnější než běžné taxi a také mnohem rychlejší než hromadná doprava. V Istanbulu kromě autobusů jezdí loď, která vás přepraví z Evropské části do Asijské a naopak. Na naše cestování jsme kromě leteckých přesunů využívali také auta. Není problém si na několik dní půjčit auto a třeba ho pak vrátit na jiném místě. Dokonce to ani nebylo nijak zvlášť drahé. Samozřejmě jsou tu i autobusy a vlaky, těch jsme ale tolik nevyužívali.

Neměl jsi trochu strach? Přeci jen je hranice se Sýrií poměrně blízko…

Nijak jsem se nebál, ale je pravda, že hranice byly docela blízko. U nás v kampusu sice byla jednou demonstrace, kterou musela rozhánět policie, ale týkala se Kurdů. A strojařům dokonce od nás ze školy posílali email, že pokud se necítí bezpečně, můžou jet domů a nebudou kvůli tomu mít žádné problémy.

Je problém se v méně turistických oblastech domluvit anglicky?

Celkem ano. V Istanbulu není problém, ale v méně turistických oblastech umí anglicky opravdu jen málokdo. Turci jsou hrdý národ a cizím jazykům se moc nevěnují. Je proto dobré umět pár základních frází v turečtině, i když je to hodně obtížný jazyk. Není také od věci, když s vámi cestuje někdo místní, nebo někdo kdo rozumí turečtině. My jsme si však většinou vystačili sami, s pár frázemi a také domluvou rukama, nohama.

Chtěl by ses tam ještě na nějaký čas vrátit?

V Turecku se mi líbilo, takže si dovedu představit, že bych se tam ještě vrátil. Třeba na tu dovolenou. Na další Erasmus už asi ne, chci se podívat zase někam jinam.

A otázka na konec… Narazil jsi na turecké záchody?

Na ty jsem narazil a byly pro mě tak trošku kulturní šok. Jedna velká díra, žádný toaletní papír… Já jsem je ale nepoužíval. Na koleji jsme naštěstí měli klasické evropské. A i jinde v turistických destinacích už najdete záchody oba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *