Jezero Garibaldi je vrcholem cestování po západní Kanadě

Jezero je lemované zasněženými horami, foto: Iva

Jezero je lemované zasněženými horami, foto: Iva

Kanada nabízí tolik nádherné přírody, že jde jen těžko říct, která hora, jezero nebo oblast je nejkrásnější. Jedním z adeptů, a pro mě možná i vítězem, je ale rozhodně park Garibaldi na západě země. Leží v horách asi patnáct minut jízdy na jih od olympijského městečka Whistler a nabízí trasy pro více i méně zkušené turisty. Vrcholem je pak stejnojmenné jezero Garibaldi.

Pokud se k jezeru chcete dostat, musíte zdolat 9 kilometrů (plus dalších 9 samozřejmě zpátky) a převýšení 800 metrů. Byla by ale škoda se tím nechat odradit, protože to rozhodně stojí za to a nahoře si při tom pohledu na nějaký kopec ani nevzpomenete. Nám cesta nahoru trvala asi tři hodiny, ale ubíhala poměrně rychle.

Trasa vede v podstatě celou dobu lesem a je třeba se připravit na to, že prvních šest kilometrů je pouze do kopce. Nezbytností jsou proto pevné boty a dostatek pití (čas od času jsme narazili na čisté potůčky). Poslední tři kilometry už jsou víceméně po rovině. Minuli jsme několik menších jezer, až se před námi nakonec objevila obrovská tyrkysová hladina. Vždycky, když vidím ledovcové jezero, nemůžu uvěřit, že takový odstín modré opravdu existuje.

V letních měsících se dá v jezeře koupat, ale na začátku června, kdy jsme tam byli my, byla voda ještě pěkně studená a jen namočit nohy stálo hodně přemlouvání. Pro ty odvážnější a pro ty, kterým nevadí tahat do kopce plný batoh, je u jezera možnost kempování. Je to dobré hlavně tehdy, pokud se chystáte ještě na nějakou delší túru po okolí a výš.

Pohled na jezero Garibaldi z výšky, foto: Iva

Pohled na jezero Garibaldi z výšky, foto: Iva

My jsme sice na místě nespali, ale i tak jsme se na jezero chtěli podívat i z větší výšky. Proto jsme se vydali na vyhlídku, která je odtud vzdálená dalších sedm kilometrů a museli jsme zdolat ještě 700metrové převýšení. Hned zezačátku přišlo ostré stoupání, pak pár kilometrů dosela příjemná rovina, to nejhorší nás ale čekalo na konci. Protože je samotné jezero Garibaldi, a natož pak hory tyčící se nad ním, poměrně ve vysoké nadmořské výšce, drží se na nich sníh celkem dlouho. Proto jsme se poslední tři kilometry brodili vrstvou sněhu.

Cesta nahoru nás stála hodně sil i času, ale ten výhled za to všechno stojí. Pod vámi se rozprostírá úžasně modrá hladina jezera, kterou lemují ještě zasněžené hory. Je to jako kdyby se zastavil čas, najednou na všechno zapomenete a jen si vychutnáváte ten pohled.

Cesta zpátky už pak jde mnohem rychleji, protože je skoro celou dobu jenom z kopce. Jak jsme si ověřili, túra se dá zvládnout za jeden den, nám trvala i s přestávkami přibližně jedenáct hodin. Ušli jsme asi 33 kilometrů a převýšení 1500 metrů. Rozhodně to pro nás byl jeden z největších zážitků v Kanadě, takže pokud se do této země někdy vydáte, zařaďte na seznam tohle místo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *