Francouzi si život umí užívat, říká Lenka Davidová po ročním studiu v Provence

Příroda jihu Francie Lenku okouzlila, foto: archiv Lenky Davidové

Příroda jihu Francie Lenku okouzlila, foto: archiv Lenky Davidové

Čím dál tím víc vysokoškoláků odjíždí v rámci programu Erasmus studovat na semestr do zahraničí. Lenka Davidová se takhle přestěhovala do Francie dokonce na celý akademický rok. Mediální studia a žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze na deset měsíců vyměnila za studium politologie a mezinárodních vztahů na univerzitě Science Po v Aix-en-Provence. Příroda, atmosféra i životní styl jižní Francie Lence přirostl k srdci natolik, že se tam bude i v budoucnu ráda vracet.

Jaké jsou rozdíly v životním stylu Čechů a Francouzů?

Základní rozdíl bude asi v přístupu k životu obecně. Francouzi jsou daleko víc uvolnění, usměvavější, v duchu označení savoir vivre (umění žít) si užívají každého dne. Aby také ne, pracovní týden má jen 35 hodin. Navíc s tím, kolik času tráví Francouzi vysedáváním po kavárnách, se člověk diví, kdy a jestli vůbec pracují. Běžně si taky napracují hodiny zkraje týdne a v pátek pak mají volno.  Češi jsou podle mě z práce víc vystresovaní, berou ji jako něco, co musí přetrpět, aby si vydělali na dvoutýdenní dovolenou, kde teprve začínají žít.

Jsou v tomhle ohledu velké rozdíly mezi životem na severu a jihu Francie?

Je pravda, že ohledně práce to například v Paříži bude o něco přísnější. Jinak rozdíl je hlavně v tom, že lidé z metropole jsou spíš uzavřenější, anonymnější a uspěchanější. Na jihu pak panuje naprostá idylka, není problém zapříst rozhovor s kýmkoli na ulici. Jih taky klade větší důraz na tradice a folklór regionu.

Typická ulička Aix-en-Provence, foto: archiv Lenky Davidové

Typická ulička Aix-en-Provence, foto: archiv Lenky Davidové

Žila jsi v Aix-en-Provence, jak bys město charakterizovala?

Krásné, historické, živé…  Francouzi, a to i sami obyvatelé Aix, často označují město za buržoazní. Fanoušci úzkých uliček, barevných okenic, kaváren a parků si přijdou na své. Je to univerzitní město, které celoročně nabízí hodně kultury, včetně hudebních festivalů nebo třeba festivalu komiksu. Příjemné je zejména pro studenty také to, že na hodně akcí je vstup zdarma. Pořád se tu něco děje. Aix je charakteristické mnoha fontánami, které se nacházejí v různých koutech města – Aix totiž dřív fungovalo jako římské lázeňské město. Atmosféru města v historii obdivovali i slavní umělci jako Cézanne, Zola, Matisse nebo Picasso. Osobně na Aix nedám dopustit!

Procestovala jsi v podstatě celou jižní Francii, co na tebe udělalo největší dojem?

Jižní Francie je nádherná, je to má srdcová záležitost. Miluju tu přátelskou atmosféru, vůni levandulí, moře a slunce. Z jižní Francie určitě doporučuji navštívit multikulturní Marseille, zátočiny zvané calanques s průzračně čistou vodou v Cassisu a sympatické vesničky Lourmarin a Roussillon. Za nádherným výhledem stojí za to vyšplhat na horu St. Victoire nedaleko Aix. Těch možností je tu opravdu hodně. Papežský palác v Avignonu, římská aréna v Arles, francouzské Benátky v podobě Martigues, za vidění stojí i Nice nebo Monaco… Vynechat se nesmí ani levandulová pole, symbol Provence.

Dokázala by sis představit, že bys ve Francii žila natrvalo?

«Ouais, absolument!» Ano, umím si to představit a rozhodně by mi to nevadilo.

Co ti po návratu do České republiky nejvíc chybí?

Chybí mi ta možnost, že jsem mohla nasednout na autobus a za půl hodiny byla u moře. Hlavně to jsou ale skvělí přátelé, které jsem během roku poznala. Potom celkově uvolněná atmosféra jihu Francie. V Česku se lidé málo usmívají, a když už se někdo nezištně usměje, je to spíš podezřelé. A hodně mi chybí francouzština. Přeci jen, rok jsem prakticky mluvila jenom francouzsky.

Přímořské Marseille je jednou z povinných zastávek při návštěvě jižní Francie, foto: Archiv Lenky Davidové

Přímořské Marseille je jednou z povinných zastávek při návštěvě jižní Francie, foto: Archiv Lenky Davidové

Je naopak něco, po čem se ti rozhodně nestýská?

Přiznávám, že po pověstné francouzské byrokracii se mi příliš nestýská.  Vybavujete si scénu z 12 úkolů pro Asterixe a úřednické peklo, kterým ústřední postavy prošly, aby získaly propustku A38? To není animák, to je střet s francouzskou realitou. Pořád si vybavuju, jak jsem si zařizovala CAF (příspěvek na ubytování). To bylo šílené obíhání, spousta zbytečně vyplněných formulářů, které byly nahrazeny novějšími formuláři a dokládání příloh s doklady totožnosti. Asi nikdy nezapomenu na opravdu šokovanou tvář úřednice, která po pohledu na kopii mého rodného listu vyřkla památná slova: «Mais c’est pas en français?!» (v překladu: „Ale to není francouzsky?!“)

Jak se ve Francii slaví Velikonoce?

Dětem se schovávají vajíčka a různé sladkosti na zahradě, v parcích, a potom začíná výprava za jejich nalezením. Žádné pomlázky ani polévání vodou jako u nás.

O Francouzích se říká, že neradi mluví anglicky. Je to pravda?

Jak kdo. Já jsem naopak slyšela hodně mladých Francouzů, kteří zkoušeli anglicky mluvit. Faktem zůstává, že jim to moc nejde…  Ale mají to těžké, když nevyslovují „h“ a tradiční české „r“.

Francouzská kuchyně je ve světě vyhlášená. Co ti nejvíc chutnalo?

Asi nikdo na světě neumí udělat takové bagety jako Francouzi. Už ten zvuk při odlomení vybízí k nakousnutí. Croissanty, čokoládové rolky a další pečivo k snídani je výborné. Dál mám ráda tzv. tarty, tedy něco jako koláče, které mají sladkou i slanou verzi. Za sladké byl například výborný limetkový tarte s kokosem a za slané třeba houbový s rajčaty a kozím sýrem zakápnutým medem… Milovníci ryb, mezi které já nepatřím, si pochvalují marseillskou polévku bouillabaisse. V místních restauracích si ale za její ochutnání sáhnete hluboko do kapsy, viděla jsem ji i za 65 euro. Většinu slaných jídel skvěle doprovodí víno nebo místní pastis.

Francouzské dezerty jsou neodolatelné, foto: archiv  Lenky Davidové

Francouzské dezerty jsou neodolatelné, foto: archiv Lenky Davidové

Je pravda, že Francouzky (i Francouzi) mají v módě tak dobrý vkus, jak se říká?

Francouzky vypadají nedbale elegantně. Takový archetyp je podle mě středně vysoká, štíhlá Francouzka s vytahaným svetrem, úzkými kalhotami, výraznými obroučkami brýlí a neméně výrazným dalším doplňkem. Vlasy bude mít jakoby nečesané a světlou tvář doplní červená rtěnka. Samozřejmě nemůžu zobecňovat, ale takový typ dívek jsem viděla častěji. Francouzky si nepotrpí na značky, nebojí se kombinovat různé doplňky, ale hlavně umí v tom, co nosí, chodit. Francouzi pak chodí oblékaní také docela elegantně. Výjimkou bude asi Marseille, kde všichni povinně fandí fotbalovému Olympiqu, což je patrné i ze stylu oblékání a všudypřítomného loga OM.

Plánuješ se do Provence ještě vrátit?

Určitě se tam vrátím, minimálně na pár dní do Aix a Marseille.

Je něco, co jsi tam neviděla a chtěla bys?

Vždycky je co objevovat. Nicméně myslím, že jsem čas ve Francii využila úplně maximálně a department Bouches-du-Rhône znám opravdu dobře.

Kdyby měl někdo tři dny na návštěvu Provence, co bys mu doporučila?

Doporučila bych si prohlédnout Aix – projít se po Cours Mirabeau, podívat se do katedrály Saint Sauveur, projít květinové a další trhy, zajít si do parku na piknik a večer na víno. Druhý den bych zajela do Marseille. Je to jenom půl hodiny cesty z Aix, ale otevře se před vámi úplně jiná galaxie. Prošla bych přístaviště, zdolala kopec s Notre-Dame de la Garde, odkud je překrásný výhled na celé město. Dál by stálo za vidění náměstí Cours Julien, palác Longchamps nebo netradiční muzeum Mucem a byzantská katedrála. A projít se k pláži taky není od věci. Třetí den bych zakončila v Cassisu, přístavním městečku, odkud se dá vydat do zátočin calanques, ve kterých je příjemné koupání.

Zátočiny v Cassisu představují nádherné koupání, foto: archiv Lenky Davidové

Zátočiny v Cassisu představují nádherné koupání, foto: archiv Lenky Davidové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *