Manhattan

New York ve dvou dnech

Říká se, že New York buď milujete, nebo nenávidíte. Většina lidí, které znám, spadá do té první skupiny – na město nedají dopustit a nadšeně se tam třeba i vracejí. I já jsem proto měla před svou první návštěvou velká očekávání. Přece jen je to největší americké město a vlastně i takový symbol Spojených států.

První den a první šok

Na návštěvu města jsme si vyhradili necelé čtyři dny, ze kterých při naší smůle a tamních vzdálenostech zbyly v podstatě jen dva. První dopoledne totiž zabrala cesta z letiště do hostelu, kde nám s úsměvem oznámili, že pro nás nemají místo. Vůbec přece nevadí, že už máme pokoj zaplacený předem. Proto jsme zbytek dne strávili hledáním náhradního ubytování. To se totiž ukázalo jako nadlidský úkol, protože jsme si pro návštěvu Velkého jablka zrovna vybrali stejný termín jako papež. Po x hodinách snahy se nám nocleh sehnat podařilo. Bylo to ale až v pozdních odpoledních hodinách – tolik tedy k prvnímu dnu.

Následující ráno jsme konečně vyrazili do víru velkoměsta. Snažili jsme se neztrácet čas a zamířili jsme rovnou na Brooklynský most, projeli se lodí okolo Sochy svobody, šli se podívat na Wall Street a navštívili památník 11. září na místě, kde stálo původní World Trade Center. Jako většina turistů jsme prostě obešli nejvýznamnější místa dolní části Manhattanu. Samozřejmě se to neobešlo bez neustálého přecházení na červenou s kelímkem Starbucks v ruce.

Socha svobody
Socha svobody je při návštěvě New Yorku povinnost

Útěk mezi stromy

Další den byl na programu Horní Manhattan. Hned dopoledne jsme vyrazili do Central Parku, který se stal jedním z mých nejoblíbenějších míst v New Yorku. Už chápu, proč sem místní tak rádi chodí – je to opravdu únik z ruchu velkoměsta a přitom ani nemusíte odjíždět z centra. Strávili jsme tu pár hodin, líbilo se mi se jen tak procházet mezi stromy, sledovat lidi na lodičkách uprostřed jezírek. Má to něco do sebe, to se musí nechat.

Jako další jsme samozřejmě nemohli vynechat Times Square (a to jak ve dne, tak i večer) nebo výhled ze střechy Rockefeller Center. Nahoru jsme se vydali v dobu, kdy se stmívalo. To je ideální doba – není ještě úplná tma, ale město už je krásně osvícené. Na návštěvu je ale třeba si vyhradit dostatek času. Nejdřív skoro hodinu čekáte, než vás pustí do výtahu, a pak ještě procházíte poměrně zdlouhavou bezpečnostní prohlídkou. Ale nahoře přijde zasloužená odměna. Z té výšky vypadá město prostě úplně jinak.

Největší zážitek? Newyorské metro!

Kapitolou samo o sobě je newyorské metro. Má asi tisíc linek, které se různě protínají. Pro člověka, který je zvyklý na tři pražské trasy, je jeho plánek jen nepřehledná změť různobarevných čar. To bych ještě čekala, ale co mě zarazilo nejvíc, byla špína. Každý, kdo nadává na naši dopravu, by si tam měl povinně zajet na exkurzi.

Celou dobu v New Yorku jsem čekala, kdy to přijde. Kdy se i já pro město naprosto nadchnu, nebo ho naopak začnu mít plné zuby. Ke mému překvapení se nestalo ani jedno. Nevím, možná jsou dva dny moc krátká doba.

Pohled na New York
Pohled na New York z výletní lodi

New York jsem si sice nezamilovala, ale bylo rozhodně zajímavé ho vidět. Je obří (jak do šířky, tak do výšky) a plný nejrůznějších lidí. Od těch nejbohatších po nejchudší. Občas se člověku může zdát, že se jen prodírá davy a chodí od jednoho mrakodrapu ke druhému. Co je ale na městě opravdu zajímavé, je jeho atmosféra.

Když jen tak jdete po ulici a někdo vedle vás začne zpívat. Když se při cestě metrem stanete svědky tanečního vystoupení, které by u nás bodovalo v nejedné talentové soutěži. A to je ten pravý New York. Tak třeba zase jednou na viděnou, New Yorku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *