Nový Zéland je pro mě domov, říká Eva Jursová

Eva procestovala několik více i méně exotických zemí, foto: archiv Evy Jursové

Eva procestovala několik více i méně exotických zemí, foto: archiv Evy Jursové

Před několika lety začala Eva Jursová cestovat a od té doby nepřestala. Na svém kontě už má pěknou řádku navštívených zemí, mezi které patří například Thajsko, Malajsie, Nový Zéland, Cookovy ostrovy, Kanada, Turecko nebo Mexiko. V mnoha z nich dokonce žila. Jejím současným domovem je Canmore, které leží v kanadských Skalistých horách. Tam ale její cestovatelské plány rozhodně nekončí.

Kde ze všech zemí, které jsi navštívila, se ti líbilo nejvíc?

Asi na Novém Zélandu. Byla to moje první cesta, která mě odvedla na dlouhou dobu z domova na druhý konec světa. Bylo to ale taky nejvíc kopanců do zadku typu „rychle dospěj, maminka tu není, aby ti koupila toaletní papír“. Novozélanďané jsou naprosto neuvěřitelní svou otevřeností a životním stylem, který se mi hned zalíbil. Zéland je lezení po horách, které jsou neskutečné, a počasí, které neomrzí. O Zélandu se říká, že je to životní styl a je to pravda. Je to prostě ráj a pro mě domov.

Na Nový Zéland vyráží za prací čím dál víc Čechů. Potkala jsi jich tam hodně?

Když jsem já jela na Zéland, moc Čechů jsem nepotkala. Když jsem tam ale skoro po dvou letech končila, protrhl se s nimi pytel. Za sebe musím říct, že jsem se jim snažila vyhýbat, ale i tak jsem jich tam pár potkala a stali se mými přáteli na celý život. Za cestováním většinou odjíždí prima dobrodruzi, což je jiná sorta Čechů, než které potkáváš doma.

Jaké to je slavit Vánoce uprostřed léta?

Nejsem zrovna vánoční nadšenec, ale Vánoce na Zélandu, kde je 30 stupňů, to je bomba. Vyrazila jsem s kamarády na túru okolo Milford Sound, spali jsme v chatce v horách a jedli čínskou polívku. Lepší Vánoce jsem nezažila!

Když srovnáš život v Kanadě a na Novém Zélandu, liší se od sebe hodně?

Zéland je pro mě kus srdce a hrozně ráda bych, aby se v mém srdci Kanada stala aspoň tak krásnou, jako je Zéland. Kanada je nádherná, divoká a naprosto úžasná, co se týká adrenalinu, ale lidé tu jsou oproti Zélanďanům trochu studení.

Nový Zéland se stal jejím druhým domovem, foto: archiv Evy Jursové

Nový Zéland se stal jejím druhým domovem, foto: archiv Evy Jursové

Během pobytu na Zélandu jsi navštívila i Cookovy ostrovy. Co tě na nich lákalo?

Důvod, proč jsme se rozhodli pro Cookovy ostrovy, je jednodušší a méně romantický, než by někdo možná čekal. Chtěli jsme někam do exotiky, ale ne na Fidži, Tongu či Samou, kam jezdí všichni. Navíc tam byly nejlevnější letenky. Je to novozélandská kolonie a vlastně jediné místo, kde je možné slyšet rodnou maorštinu na ulici. Potápění bylo jako v akváriu, pláže prázdné, kam člověk dohlédl, a voda čistší než ve vaně. Myslím, že nikdy nic podobného neuvidím.

Splnilo to tvá očekávání?

Naprosto to moje očekávání předčilo. A hodně mě mrzí, že jsme nemohli jet na jiné opuštěné ostrovy, které patří do Francouzské Polynésie, protože nám to nedovolila finanční situace a čas.

Na Cookových ostrovech si Eva připadala jako v exotickém ráji, foto: archiv Evy Jursové

Na Cookových ostrovech si Eva připadala jako v exotickém ráji, foto: archiv Evy Jursové

Poznala jsi také životní styl místních ostrovanů?

Místní jsou dost civilizovaní, žádní domorodci nebo kanibalové, jak se o nich říká. Jen mají víc volného času a život tam plyne ještě pomaleji než na Zélandu. Ale pořád je to turistická destinace. Pletou věnce z květin a vždy nosí jednu i za uchem – za pravým pro zadané, za levým pro nezadané. Všechno pěstují na zahradách a prodávají na sobotním trhu, protože v supermarketu je vše předražené kvůli dovozu. Ostrov má dokola jen 34 kilometrů, takže se v podstatě každý s každým zná.

Nějakou dobu jsi žila i v Turecku.

Ano, žila jsem tam šest měsíců. Dostala jsem se tam úplnou náhodou přes kamarádku, kterou jsem potkala na Zélandu. Nechtěla jsem trávit další léto v Čechách, Turecko znělo zajímavě a říkala jsem si, že to přeci jen není tak daleko.

Byl to šok z tak teplého prostředí pak přijet do Kanady, kde bývá v zimě i pod minus 30 stupňů?

Přijet z Turecka, kde bylo 45 stupňů, do Vancouveru, ve kterém pořád prší a je okolo -5 stupňů, to byl teda šok. Pamatuji si, jak jsem se po šesti měsících vedra v Turecku modlila za kapku deště a po dvou měsících ve Vancouveru brečela, že chci vidět slunko.

Byly nějaké tradice, které tě v některé z navštívených zemí překvapily?

Co se týká tradic, tak Turecko byl ráj. Například nejedení slupky z rajčat nebo míchání polévky jenom jedním směrem.

Máš nějakou oblíbenou kuchyni nebo jídlo, které jsi na cestách ochutnala?

Právě turecká kuchyně je a zůstane má zamilovaná. Turci rádi jedí, neznám nikoho, kdo by uměl připravit zeleninu tak, jako oni. Polévka z máty nebo kebab z ovčích žaludků jsou neuvěřitelné, je to jedna z věcí, kterou z Turecka nejvíc postrádám. Dokonalá je ale taky jihoasijská kuchyně. Malajsie, která je směsicí kultur, mě naprosto odrovnala hlavně proto, že pálivé jídlo není jen pálivé, ale i chutné.

Co jsi ochutnala nejexotičtějšího?

V Thajsku měli všude pečená kuřata i s pařáty. Pak jsme zjistili, že prodávají i jenom ty nožky i s kostmi a lidé je žvýkali na ulicích jako pamlsek.  Trvalo nám týden se odhodlat ke koupi. Pak jsme do toho konečně šli, jednou si kousli a stačilo.

V současné době Eva žije v Kanadě, foto: archiv Evy Jursové

V současné době Eva žije v Kanadě, foto: archiv Evy Jursové

Udržuješ vztahy s lidmi, které jsi poznala v zahraničí?

S lidmi, které jsem potkala na cestách, se snažím být v kontaktu, ale nejde to tak, jak bych chtěla. Díky sociálním sítím se kontakty udržují snáze, ale i tak nejsem moc psací typ. Spíš to funguje tak, že když jedu do země, kde mám známé, ozvu se jim a něco podnikneme. A naopak. S většinou Čechů jsem v kontaktu a s některými jsem přijela i do Kanady. Věřím, že s přáteli, kteří za to stojí, nemusím být v kontaktu denně, ale stačí se jednou za dva roky potkat někde na kopci nebo i v hospodě u piva.

Jaké máš plány do budoucna, kam by ses chtěla podívat?

Nejbližším plánem je Aljaška. Když to dobře půjde, chtěla bych tam strávit nějaký čas a poznat její kulturu. A pak snad už konečně slunná Austrálie. Mám spoustu dalších snů, které bych ráda uskutečnila, ale to se ještě uvidí. Sice nevěřím na pověry, ale nechci to zakřiknout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *