Expresní prohlídka New Yorku během dvou dnů

Výhled z lodi na Dolní Manhattan, foto: Iva

Výhled z lodi na Dolní Manhattan, foto: Iva

Říká se, že New York buď milujete, nebo nenávidíte. Většina lidí, které znám, spadá do té první skupiny – na město nedají dopustit a nadšeně se tam třeba i vracejí. I já jsem proto měla před svou první návštěvou velká očekávání. Přeci jen je to největší americké město a vlastně i takový symbol Spojených států…

Na jeho návštěvu jsme si vyhradili necelé čtyři dny, ze kterých při naší smůle a tamních vzdálenostech zbyly v podstatě jen dva. První dopoledne totiž zabrala cesta z letiště do hostelu, kde nám s úsměvem oznámili, že pro nás nemají místo. Vůbec přeci nevadí, že už máme pokoj zaplacený předem. Proto jsme zbytek dne strávili hledáním náhradního ubytování (což se mimochodem ukázalo jako nadlidský úkol, protože jsme si zrovna vybrali termín, kdy New York poctil svou návštěvou papež, a tudíž bylo vše beznadějně zabookované). Naštěstí se nám nakonec nocleh sehnat podařilo, což ovšem nemění nic na tom, že jsme tím ztratili jeden celý den.

Socha Svobody je jeden z nejznámějších bodů New Yorku, foto: Iva

Socha Svobody je jeden z nejznámějších bodů New Yorku, foto: Iva

Druhý den jsme tedy už konečně vyrazili do víru velkoměsta. Snažili jsme se neztrácet čas a zamířili jsme rovnou na Brooklynský most, projeli se lodí okolo Sochy Svobody, šli se podívat do Wall Street a navštívili památník 11. září na místě, kde stálo původní World Trade Center. Asi není potřeba zacházet do podrobností, obcházeli jsme nejvýznamnější místa Dolního Manhattanu. Samozřejmě se to neobešlo bez neustálého přecházení na červenou s kelímkem Starbucks v ruce.

Následující den byl na programu Horní Manhattan. Hned dopoledne jsme vyrazili do Central Parku, který se stal jedním z mých nejoblíbenějších míst v New Yorku. Už chápu, proč sem místní tak rádi chodí – je to opravdu únik z ruchu velkoměsta a přitom ani nemusíte odjíždět z centra. Strávili jsme tu pár hodin, líbilo se mi se jen tak procházet mezi stromy, sledovat lidi na lodičkách uprostřed jezírek. Má to něco do sebe, to se musí nechat.

Jako další jsme samozřejmě nemohli vynechat Times Square (a to jak ve dne, tak i večer) nebo výhled ze střechy Rockefeller Center. Nahoru jsme se vydali v dobu, kdy se stmívalo, což si myslím, že je ideální. Není ještě úplná tma, ale město už je krásně osvícené. Na návštěvu je ale třeba si vyhradit dostatek času, protože nejdřív skoro hodinu čekáte, než vás pustí do výtahu a pak ještě procházíte poměrně zdlouhavou bezpečnostní prohlídkou. Ale podle mého to stojí za to – z té výšky vypadá město zase úplně jinak.

Výhled z Rockefeller Centra, foto: Iva

Výhled z Rockefeller Centra, foto: Iva

Kapitolou samo o sobě je newyorské metro. Má asi tisíc linek, které se různě protínají, a pro obyčejného turistu je jeho plánek jen nepřehledná změť různobarevných čar. To bych ještě čekala, ale co mě zarazilo nejvíc, byla špína. První, co mě v tu chvíli napadlo, bylo: „Už nikdy nebudu nadávat na pražskou dopravu!“

Po své první návštěvě této americké metropole můžu konstatovat, že jsem se nezařadila ani do jedné z výše zmíněných skupin. New York jsem si sice nezamilovala, ale bylo hrozně zajímavé ho vidět. Je obří (jak do šířky, tak do výšky) a plný nejrůznějších lidí (od těch nejbohatších po nejchudší). Občas se člověku může zdát, že se jen prodírá davy a chodí od jednoho mrakodrapu ke druhému. Co je ale na městě opravdu zajímavé, je jeho atmosféra. Když jen tak jdete po ulici a někdo vedle vás začne zpívat. Když se při cestě metrem stanete svědky tanečního vystoupení, které by u nás bodovalo v soutěži Československo má talent. A to je ten pravý New York.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *