Národní vulkanický park na Havaji: místo, kde sopky nespí

Kilauea Iki Trail vede i přes dno kráteru, foto: Iva

Kilauea Iki Trail vede i přes dno kráteru, foto: Iva

Jedna z nejneuvěřitelnějších věcí na Havaji je, kolik je na tak malém prostoru možné najít úplně odlišných věcí. Ať už vás lákají pralesy, pláže, lávové pláně nebo dokonce zasněžené vrcholky hor. To všechno Havajské ostrovy nabízí. Nejrozmanitější je nejspíš ostrov Hawaii, neboli Big Island, i díky tomu, že je zdaleka největší. Například oproti sousednímu Maui má zhruba osmkrát větší rozlohu. I tak se ale dá za týden projet v podstatě celý.

Jedním z hlavních lákadel Big Islandu je Hawaii Volcanoes National Park, kde objevíte dosud činné sopky. Ta nejvyšší, Mauna Loa, měří dokonce něco přes 4 tisíce metrů nad mořem. Kromě ní ale v rámci národního parku narazíte i na spoustu míst, kde ze země skoro pod vašima nohama vzlíná pára.

My jsme návštěvu Vulkanického parku začali krátkou projížďkou s častými zastávkami u nejrůznějších vyhlídek. Po necelých dvou mílích jsme dojeli až k Jaggar Museu, odkud byl krásný výhled na kouřící kráter (občas tedy zastíněný davy lidí, kteří si ho jeden po druhém fotili). Je to neuvěřitelný pocit stát takhle blízko od něčeho takového. Člověk tady cítí sílu přírody a to, jak je vůči ní bezbranný

Noční podívaná z Jaggar Musea stojí za to, foto: Iva

Noční podívaná z Jaggar Musea stojí za to, foto: Iva

Jak obrovský je to zážitek ve dne, tak ještě tisíckrát větší je to v noci. Když se setmí, což je na Havaji zhruba okolo půl sedmé večer, rozhodně stojí za to se na místo vrátit a vychutnat si pohled na rudě zářící kráter. Vypadá to, jako by měla sopka každou chvíli vybouchnout. Ze země nedaleko vás se valí červeno-oranžový dým a vy si připadáte jako na návštěvě v pekle.

Vulkanický park nabízí spoustu možností na kratší i delší procházky. My jsme si vybrali trasu s názvem Kilauea Iki Trail, která měřila asi čtyři míle. Nechali jsme auto na parkovišti, kde trasa začínala i končila, a vydali se na cestu hustou džunglí. Vlastně jsme tím pralesem obcházeli vyhaslý kráter, na který odsud byl krásný výhled, takže jsme se v podstatě co pár metrů zastavovali a fotili. Takže i když trať není kdoví jak dlouhá, tímhle tempem zabere celkem dost času.

Dlouho jsme šli po rovině, ale pak nás čekala celkem prudká cesta dolů na dno toho fotogenického kráteru, až jsme nakonec vylezli z pralesa na černou lávovou pláň. Sem tam tu rostly odolné keříky, občas ze země stoupala další pára. Naštěstí jsme ten den neměli moc horko, ale dovedu si představit, že v parném dni to tam musí být hodně náročné. Trasa tedy pokračovala touto nehostinnou krajinou dna kráteru, na jehož konci se zase nořila do husté zeleně.

Na konci Chain of Craters Road čeká třeba tohle, foto: Iva

Na konci Chain of Craters Road čeká třeba tohle, foto: Iva

V tu chvíli mi došlo, jakou cestu jsme ušli směrem dolů a to znamenalo jediné – budeme to samé převýšení muset chtě nechtě zase vystoupat. Naštěstí je okolní krajina tak krásná, že na tu námahu člověk snadno zapomene a zvesela šlape do kopce. Nedaleko před cílem ještě čeká odbočka na lávový tunel. Ten není nijak extrémně dlouhý a hodně mi připomínal klasické podzemní jeskyně. A odsud už to pak bylo jen asi půl míle zpět k autu.

Protože jsme toho chtěli ale ve Vulkanickém parku vidět ještě víc, rozhodli jsme se pro zhruba čtyřicetimílovou projížďku Chain of Craters Road. To je cesta, která vede okolo různých kráterů a skrz lávovou krajinu směrem k moři. Původně fungovala jako součást silnice, která vede okolo ostrova, dokud se přes ni nepřevalila láva a neudělala z ní slepou ulici.

Během jízdy už z dálky vidíte, kde je nějaká vyhlídka nebo zajímavé místo – stojí tam totiž vždycky řada aut. Po několika desítkách mil jsme pak dojeli na konec. Dál už to opravdu nevedlo, tak nám nezbylo nic jiného, než to obrátit a jet stejnou cestou zase zpátky. Ačkoli to může znít poměrně nezáživně, je to skvělý zážitek. Projeli jsme si krajinu, která jen tak někde na světě není k vidění. Láva navíc umí vytvářet úžasnou podívanou.

Jediné, co jsme neviděli, je proudící horká láva. Na ostrově je několik míst, kde se tento úkaz dá pozorovat, vždy ale se zkušeným průvodcem. A samozřejmě příroda si nedá poručit a nechrlí lávu na povel, takže je k tomu potřeba i trochu štěstí. I bez toho je ale Volcanoes National Park neopakovatelný zážitek.

Láva tu tekla všude, foto: Iva

Láva tu tekla všude, foto: Iva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *